BOHYNĚ MOKOŠ - OSUD A MATKA ZEMĚ
"Když jsem se ocitla za tmy v lese, měla jsem pocit, že je jakoby živější, tajuplnější. Vnímala jsem víc zvuky, cítila vůně dřevin a bylinek, byl to zvláštní pocit...
... za temných nocí si lidé dříve svítili svíčkami, seděli ve svých domovech a povídali si při černé hodince strašidelné příběhy. Často to byly příběhy, kde sehrál důležitou roli osud člověka. Říká se, že člověk má osud předurčený... ale má svobodnou vůli a pomocí toho tvoří svůj život... existují příběhy o přadlenách, které předou nitě osudu...
... hluboko v lesích, tam, kde rostou bezové keře a voní kvetoucí šeříky, tam, kde i při nejtemnější noci prosvěcují tmu bílé bezové květy, tam je možné spatřit krásnou rusovlasou pannu.... jmenuje se Mokoš a přede nitě, nitě osudů... stará se o to, aby každý člověk šel po své cestě a zároveň dává svobodnou volbu mezi dobrem a zlem... "
Bohyně Mokoš je také nazývána Matkou zemí a její jméno pro slovany symbolizovalo "mokrost, vlhkost" - tedy úrodnou vlhkou zemi. Jejím mužem je bůh Veles, bůh podsvětí.
